V myšlenkách jste tady pořád. Někdy se ve tři ráno vzbudím strachem, že jsem na něco zapomněla, říká vrchní sestra chirurgie Alena Radošová.
Když kráčí po chodbě, tak ji nemůžete přehlédnout. Budí dojem nepřístupné a drsné potetované holky. Pokud ji moc neznáte, klidíte se jí raději z cesty. Má prořízlou pusu a pro ostré slovo nejde daleko. Za tvrdou skořápkou se však skrývá vzdělaná, pracovitá a ambiciózní žena, na kterou si rozsahem vědomostí nepřijde lecjaký lékař a za svoje „holky“ na oddělení by klidně i dýchala. Seznamte se s Alenou Radošovou – vrchní sestrou kadaňské chirurgie.
Kdy jste se rozhodla, že se stanete zdravotní sestrou?
Už někdy na základní škole. Člověk k tomu inklinuje a takové ty věci jako sociálno, empatično a pomoc druhým mi byly blízké. Tenkrát mě ani nenapadlo, že bych šla dělat něco jiného. Střední zdravotnická škola byla jedna z nejprestižnějších škol, na které se holka mohla dostat. Určitě jsem nechtěla jít na kadeřnici nebo na prodavačku a abych šla někam na ekonomickou školu, jak chtěla moje maminka, tak to jsem zase nechtěla já. Z rodiny nikdo ničím podobným nebyl, ale i moje mladší sestra se také stala zdravotní sestrou.
Celý rozhovor si přečtěte tady:
